Jdi na obsah Jdi na menu
 


Takový normální den

Máme den rozvržený podle přesného plánu. Nesnáším chaos, a to, že ji to ne vždy vyhovuje, mě nezajímá. Do práce chodím na šestou a končím v půl třetí, takže ve tři jsem doma. Mám to vypočítané na minutu. Ráno požaduju v 5 hodin snídani, odpoledne přesně ve tři chci mít na stole odpolední kávu a malou svačinu v podobě nějaké pochutiny.  Přes den ji vždy uložím nějakou práci, a když to nestihne, je to jen její problém a já si aspoň trochu zpestřím odpoledne něčím příjemný.

Dnes je pondělí, s perfektní náladou přicházím z práce ve stanovené 3 hodiny. Už při příchodu k domovním dveřím cítím vůni moučníku a výborné brazilské kávy, kterou mi moje poslušná holčička koupila k narozeninám. Při příchodu do kuchyně mě vítá s úsměvem, ve svém krásném korzetu a s kávou nachystanou na stole spolu s mramorovou bábovkou. Všechno pečlivě pozoruju a čekám, kdy udělá nějakou chybu. Bábovka je výborná i káva se jí povedla a já už ztrácím naději na záminku k trestu. Ale přece jen mě něco napadá. Požádám ji o cigaretu ke kávě, a když vidím, jak v ní hrklo, raduju se, protože jsem trefil do černého. Na cigarety v dopoledním spěchu úplně zapomněla.

V zoufalé snaze zachránit co se dá, pronese větu: „Prosím nehněvejte se, ale myslím si, že cigareta není pro Vaše zdraví příliš vhodná.“

„Do toho tobě nic není.“ Odbydu ji a sleduju její vystrašený výraz tváře. Začíná být vyděšená, ví, že této jediné chybičky hodlám perfektně využít.

V klidu si dopiju krávu a pozoruji její krásné tělo, její tvář jak na mě prosebně kouká, ale jsem neoblomný. Na to, až zabarvím její nádherné pozadí, jsem se těšil až příliš dlouho, byla poslední dobou až nepříjemně vzorná. Proto to teď bude stát zato a ona to dobře ví. Po dopití kávy ji posílám do naší nádherně vybavené místnosti. Vždy, když ji chci trestat, nechávám na ni jaký způsob a velikost trestu zvolí, ale v případě, že by mě chtěla ochudit o nádherný zážitek jejího pláče a proseb, bych upravil trest sám a ona ví, že by to pro ni bylo mnohonásobně horší. Z tohoto důvodu se vždy snaží mi vyhovět.

Dnes si moc dobře uvědomuje, že si bude muset zvolit něco zajímavého a velmi bolestivého, abych byl spokojen. Je vidět, že usilovně přemýšlí. A ve chvíli, kdy dopíjím kafé a ona uklízí hrnek, již navrhuje 40 ran na holou zadnici. Pokývnutím hlavy pochválím její odvahu k takovému číslu. I když mám v plánu ji uštědřit ran mnohem víc a velice se těším na její prosby a jelita vytvořená nejen na jejím pozadí. Posílám ji, aby se nachystala, musí si nachystat rákosku, stoupnout si doprostřed místnosti. Přistupuju k ní a pomalu rozepínám háčky korzetu. Stojí teď přede mnou jen v nadkolenkách. Přikážu jí, aby mi podala rákosku ležící vedle ní na zemi a pak musí dát ruce za hlavu. Přejíždím jí špičkou rákosky přes prsa, břicho, a když zajedu k její kundičce, zasunu ji rákosku mezi nohy a lehkými pohyby do stran jí naznačuju, že má roztáhnout nohy. Poslechne, a já mám teď krásný přístup ke každé části jejího těla. Lehce se napřáhnu a dostane jednu krásnou ránu přímo přes poštěváčka. Uteče jí lehký výkřik, který ji nehodlám tolerovat.

„Tak a teď sis vysloužila dalších 10 ran přes tvá nádherná prsa!!“ oznamuju jí to se škodolibostí v hlase a vidím, jak se v její tváři objevil stín strachu.

Přistupuju k ní blíž a pohrávám si s jejími vnadami, na které mají v brzké době dopadnout slíbené rány. Mnu je v rukách, mačkám jí je silně a pohrávám si s myšlenkou, že když se mi podaří několik ran správně namířit a trefit ji do bradavek, je šance že ji natrhnu tu krásnou jemnou kůži. S touto myšlenkou ji beru za bradavky a drtím jí se silou svých prstů. Vidím, jak se snaží neodporovat a nepohnout se i když jí to ohromně bolí. Raduju se z toho pohledu, ale už ji přestávám trápit a jdu se věnovat její zadnici. Vím, že rány rákoskou dokážou být velice bolestivé a využívám toho jak jen je to možné. Každé ráně věnuji velikou pozornost a sílu, snaží se všemožně udržet na jednom místě a neudělat jediný krůček. Vím, že to dlouho nevydrží a mám v plánu toho zneužít jak jen je to možné. Dočkávám se brzy. Již při 8. ráně to nezvládne a udělá krok vpřed, a i když se okamžitě vrátí na místo, suše jí oznamuju, že se dopustila již druhého velikého prohřešku. Za tento druhý prohřešek si vysloužila dalších deset ran přes její jemná ňadra. Zaúpí již při té představě a já jí přidám další 2 rány přes zadeček. Tentokrát už krok neudělá, její strach je silnější než bolest.

Mám dnes extrémně sadistickou a nadrženou náladu a tak se rozhodnu pokračovat ve výprasku tak, že bude ohnutá přes kozu. Její nohy budou v této pozici roztažené a bude se mi naskýtat krásný pohled na její kundičku a budu moct výprask přes zadeček prokládat ranami přes toto nechráněné citlivé místečko. Nepřivazuju ji a dávám jí tím velikou možnost k dalším prohřeškům a sobě k další možnosti ji zbít a vytvořit si tak krásný pohled na její zmučené tělíčko.

I když moc dobře ví, že se nesmí ani pohnout, stáhne nohy k sobě již při první ráně přes její kundičku. Okamžitě se začne omlouvat a prosit mě abych už jí nepřidával další rány přes ňadra. Zahraju si na dobráka a nabídnu ji, ať si tedy zvolí trest sama. Přidává si 10 ran na zadek, ale napomínám ji, že deset ran na zadek se rozhodně nemůže vyrovnat deseti ranám přes prsa. Navrhuje tedy s obavami, že by se to mohlo kompenzovat použitím bičíku místo rákosky. Tento návrh se mi poměrně zamlouvá, ale pořád mi to jaksi nestačí. Oznamuju jí tedy, že zbývajících 30 ran přes zadeček dostane ještě rákoskou, ale přes prsa už dostane bičíkem a pak přes zadeček místo deseti ran 15. Má strach odporovat, a tak z ní vyklouzne jen „Ano pane“.

Další výprask přes její zadeček pokračuje už bez přerušování. Při každé ráně sice sténá, a když dopadá dvacátá rána, už mě prosí, abych už ji nebil. Všechno tohle ignoruju, rozhodl jsem se, že ti to všechno spočítám, až přestanu s první sérií. Kladu jí jednu ránu za druhou v poměrně krátkých intervalech, nenechávám jí čas na odpočinek a s radostí pozoruju a jak se po každé ráně po čase objevuje nádherné jelito. S lítostí zjišťuju, že už se mé počítání blíží ke 40. ráně, a tak výrazně zvyšuju sílu, kterou do každé rány vkládám.  

Když dopadá poslední rána, trochu to asi přeženu a podaří se mi protrhnout ji na zadečku kůži, mě to nijak nevadí, ba naopak, ten pohled je úchvatný, ale ona mé nadšení rozhodně nesdílí a vyletí jako čertík z krabičky.

„Trochu si předběhla můj příkaz, ale nevadí, už zůstaň stát a alespoň probereme tvé dosavadní chování…“ dávám si záležet, aby z mého hlasu bylo patrné, co ji čeká.

„Teď mi pověs, jak si se během trestu chovala a co bude následovat!“ je nádherné ji sledovat, jak se snaží usilovně přemýšlet, aby si neurčila trest moc velký, ale aby zas nebyl moc malý, abych jí nepřidal. Nechávám ji chvíli na rozmyšlenou a mezitím si užívám pohledu na její krásně barevný zadeček. Chvíli si pohrávám s jejími rozechvělými ňadry, chvěje se pod mým dotekem. Pak už jí připomínám plesknutím přes zadeček, aby si pospíšila s odpovědí.

„Já, já, křičela jsem, i když sem nesměla“ vykoktá to ze sebe, jak kdyby byla před tabulí zkoušená.

„Ano, a dál?!“

„No, já, asi sem uhýbala“ celá se klepe, bojí se, a já se nad tím pousmívám. Vzrušuje mě její naprostá odevzdanost, její oprávněný strach.

„Ano, správně! A co si proto zasloužíš?!“

„Prosím, už nééé“ málem se rozbrečí, je to tak úžasný pohled.

„Neřvi a odpověz nebo to bude horší!!“ zlomyslně zneužívám svého postavení, je téměř na pokraji zhroucení. Moc dobře si uvědomuje, že to rozhodně nezůstane u toho, co už má slíbené, že to bude mnohem horší.

„Já, já … zasloužím si to … no … přidat další rány.“ Kývnu hlavou, jakože to bylo lepší.

„A teď to řekni bez toho fňukání a tak jak to má správně být!!“ pro zdůraznění to doprovázím ranou přes ten nádherně seřezaný zadeček.

„Pane, prosím o udělení dalších ran za mé nevhodné chování při výkonu trestu.“ Vyhrkne to jedním dechem a pak se rozpláče. Je to tak nádherný pohled, že už se neudržím.

„Teď si dáme malou přestávku“ oznámím rychle, chytám ji a ženu jí na postel ležící v rohu místnosti.

Několikrát ji popleskám, chvíli si pohrávám surově s jejími ňadry a pak už ji donutím lehnout si břichem na postel. Nadzvedávám ji ten nádherný zadeček a vší silou do ní pronikám. Celou dobu si prohlížím ten zadeček, už se začíná zbarvovat z rudé do fialova. Mezi přirážením si neodpustím občasné proplesknutí. Nemůžu se vynadívat. Jsem tak šíleně nadržený, že to nevydržím moc dlouho a už ji plním svým semenem. Na chvíli ji pouštím. Rychle se ode mě odtahuje, abych ji nemohl znovu uštědřit nějakou tu ránu. Dopřeju si chvíli na výdech, ale ne příliš dlouho protože se velice těším na pokračování exekuce.

„Kde že jsme to skončili?“ uvědomuju si, jak moc jde z mého hlasu vytušit radost a chtíč po následujících událostech.

„Že dostanu další výprask … protože …. Protože se neumím chovat“ vysouká to ze sebe jako přiškrcená a s vyděšením sleduje úšklebek, který se mi tvoří na tváři.

„Ano, správně. Ale dřív než určíme trest za tvé nevhodné chování, mi zopakuješ, co už sis vysloužila“ do každého slova vkládám patřičný důraz. Uvědomuje si jak je na tom špatně a já se v jejím strachu vyžívám.

„Pane, svým chováním jsem si vysloužila 20 ran bičíkem přes ňadra a 15 ran bičíkem přes sešvihaný zadeček.“

Řekla to předpisově, nezbývá mi než ji pochválit a vyzvat ji k navrhnutí dalšího trestu, upozorňuji, ať si zvolí nějaké zpestření, ať to stojí za to, ať je to trochu zajímavé. Chci, aby dopředu věděla, co ji ještě čeká. Umocňuje to její strach a já ten děs v jejích očích miluju.

„Pane, chovala jsme se nevhodně během výprasku a tak si zasloužím velice tvrdý trest. Aby nebyl trest nudný, navrhuji, abyste mi pokapal ňadra horkým voskem před udílením slíbených 20 ran, dále navrhuji horký vosk i na můj zadeček a místo určených 15 ran navrhuji, abyste mi bičíkem ze zadečku odstranil veškerý vosk. Aby nešlo o jednotvárný výprask na zadek, žádám o zpestření ranami přes kundičku v průběhu trestu.“

Tak tohle bylo famózní. Zarazila mě svou fantazií i odvahou k určení takového rozsáhlého trestu. Usmívám se a uvažuji, kde budu jakou část trestu provádět.

Rozhodnu je využít zajímavě čas, než se rozpálí vosk ve svíčkách. Pohrávám si s ním, chci, aby ve chvíli švihání jejich ňader byla bolavá. Aby byla citlivá jen na dotek. Jak si tak hraji s jejími ňadry, dojde mi, že nějak moc šetří svoji kundičku. Já ji ukážu, jen pár obyčejných ran a nic víc. Ale na to si ještě počkám. Určím ji taková pravidla během trestu, že nebude mít sebemenší šanci to vydržet.

Lehá si na lavici a já beru do ruky svíčku se spoustou horkého vosku. Kapky pomalu dopadají, ale nejen na její ňadra. Rozhodnu se nevynechat ani břicho ani podbřišek. Zatíná nehty do lavice, aby se nepohnula, a k mé smůle se jí to daří. Ňadra má již důkladně pokapaná voskem a zvedám ji, protože rány si nechá vyplatit hezky ve stoje, ruce založené za hlavou, nesmí udělat jediný krok a prvních 10 ran nesmí vykřiknout.

„Zapamatuj si, že za každou chybu tě čekají 2 rány přes tu tvoji neposlušnou kundu. A abych nezapomněl, každou chybu sama oznámíš a připočítáš si rány! Když se spleteš, rány se zdvojnásobí.“ 

„Ano pane.“

A začínám.

Hned při první ráně se neudrží a udělá krok. Připouštím, že to byl můj záměr a tato rána byla velice silná.

„Pane, udělala jsem chybu. Dostanu dvě rány přes kundičku.“

Druhá rána se mi také velice povede. Podaří se mi strefit obě její bradavky najednou. Sice se jí podaří neudělat krok, na to soustředila všechnu svoji pozornost, ale ruce už neuhlídá a v mžiku si jimi chrání ňadra. Brzy ji dojde, že se opět dopustila chyby, rychle dává ruce na správné místo.

„Pane, udělala jsem druhou chybu. Dostanu čtyři rány přes kundičku“

Do dalších několika ran vkládám menší důraz a tak se jí podaří neudělat žádnou chybu. Bylo sice očividné, že s držením pozice má problémy, ale celkem se to dalo považovat za zvládnuté.

šestá rána se mi velice vydařila a opět se mi podařilo zasáhnout obě bradavky. Ruce jí opět téměř vystřelily a chtěly chránit poprsí. I když návrat do původní polohy byl téměř bleskový, odpustit sem jí nic nehodlal a z mého výrazu ve tváři bylo jasné, co chci slyšet.

„Pane, udělala jsem třetí chybu. Dostanu šest ran přes kundičku“ vypadlo z ní se zoufalým výrazem ve tváři. Já se za to tvářil velice spokojeně.

Dalších pět ran tak nějak ustála, i když sebou pokaždé cukla a vydala bolestný sten. Zůstala však stát na místě a ruce jí taky zůstaly tam, kde měly být.

Do dvanácté rány jsem vložil opravdu velikou sílu. Zaklonila se dozadu, cukla rukama a bylo vidět, že instinkt byl málem silnější. Už už sem viděl, jak dělá krok dozadu, jak si chrání prsa rukama, ale nic.

Třináctá rána opět měla plnou sílu. A opět to jako zázrakem nějak ustála a pouze vykřikla.

Při další takové ráně jsem konečně dosáhl toho, co jsem chtěl. Ruce přestala mít v mžiku sepnuté za hlavou a už i naprosto zřetelně brečela. Lehkým švihnutím přes zadeček jsem ji upozornil, že tu pořád jsme a že se od ní něco očekává. Honem se narovnala, dala ruce zpět za hlavu a se vzlykotem ze sebe dostala:

„Pane, udělala jsme čtvrtou chybu. Dostanu osm ran přes kundičku.“

Chvíli ji šetřím. Dostane tři „odpočinkové“ rány. Nedělá ji tedy větší problém udržet pozici.

Zbývají tři rány. Hodlám do nich vložit maximální soustředění a sílu.

Dopadá první rána z této trojice na její již proužkovaná ňadra. Výsledek je krásný, tentokrát neuhlídá ani ruce ani nohy. Honem rychle se snaží vše napravit. Udělá krok zpátky na stanovené místo, nechává mi svoje ňadra nechráněná a ruce vrací tam, kam patří.

„Pane, udělala jsem pátou chybu. Dostanu deset ran přes kundičku“ slova se z ní soukají mezi vzlyky. Je to nádherný pohled a já se rozhodnu zneužít situace a vyčkávám, zda si toho všimne i ona. Po nějaké chvíli, kdy nijak nereaguje, se jí připomenu ranou přes zadeček.

„ta byla za co?“ vyhrkne nesouhlasně.

„udělala jsi dvě chyby najednou, nevšimla sis? A teď si udělala další, protože pravidla zněla, že chyby budeš hlásit ty.“

„Prosííím …“ slzy jí tečou po tváři, ale brzy jí dochází, že si stejně bude muset každou chybu připočítat a že prodlením ji maximálně přibude další.

„Pane, udělala jsem sedm chyb. Dostanu čtrnáct ran přes kundičku“ má zavřené oči a se zaťatými tuby očekává další ránu. Nenechávám ji dlouho čekat a ve vzduchu se ozve ten nádherný zvuk zvěstující velice silnou ránu. To, jak moc síly jsem do rány vložil, i to, jak se mi povedlo zamířit, zjišťuji velice brzo, protože další chyba je na světě. Ty její ruce. Uvažuju, že bych je měl nějak potrestat.

„P... Pane, udělala jsem … osmou… chybu…. Prosííím už ne…“ celá se třese, brečí a oči má plné proseb. Je to úchvatný pohled.

„Neřvi, to ti nepomůže. Teď okamžitě správně zopakuj, co máš říct! Nebo snad chceš udělat další chybu?!“

„Pane, udělala jsem osmou chybu. Dostanu šestnáct ran přes kundičku“ je na ní vidět, že sotva stojí na nohách, že nemá daleko k tomu, aby se sesunula na zem a zůstala tam.

Poslední ránou si hodlám absolutně vychutnat, proto jí nechávám chvíli odpočinout. Ale ne zas moc dlouho. Už se napřahuji. Tak krásně silnou a dobře mířenou ránu se mi dnes ještě nepodařilo uštědřit. Krom toho, ruce byly na cestě ještě před dopadením rány, udělala krok dozadu a skutečně se po chvíli sesunula k zemi. Chránila si bolavá prsa a plakala.

Podal jsem jí ruku a pomohl jí vstát. Chvíli vyčkávám a pak se jí vcelku ostře zeptám:

„Nechtěla bys mi něco říct?!“

„Ano pane, já sem totiž udělala další chybu“ ukážu jí před očima dva prsty, jakože dvě chyby.

„omlouvám se, udělala jsem další dvě chyby…. To je dohromady deset a dostanu proto dvacet ran přes kundičku.“ Opět se rozpláče, ví, jak moc ji to bude bolet, tolik strachu jsem u ní dlouho neviděl.

„No vidíš, že to de… teď si lehni na břicho na lavici.“

Bleskově poslechne, strach, že by jí mohly přibít další rány, je silnější než jakákoliv bolest.

Beru do ruky nachystané svíčky a pečlivě kapu jednu kapku vedle druhé. Je celá napjatá jak se snaží nehýbat a na již zbitý zadeček ji to musí hodně bolet. Když jí kompletně pokryji obě půlky vrstvičkou vosku, beru do ruky slíbený bičík a začínají dopadat první rány. Cuká sebou, pevně se drží lavice a soustředí všechnu svou pozornost na to, aby vydržela bez většího pohybu. Rány dopadají v pravidelném rytmu jedna vedle druhé, po malých kouscích odlétá vosk. Brzy, velice brzy začíná se sténáním a vzápětí s křikem. I když už dopadlo spoustu ran, stále neuhnula.

Vosku na zadečku začíná pomalu ubývat a přemítám, zda ještě přitvrdit a donutit jí udělat další chybu. Přece jen je ještě spousta míst, která by bylo pěkné ozdobit pěkným jelítkem.

Asi jsem se malinko zasnil a pár ran dopadlo blízko sebe a silnějších než předtím. Najednou klečí na lavici, zadeček si hladí rukama a mezi vzlyky prosí o milost. Výborně, ani jsem se nemusel moc snažit a chyba je na světě. Lehkou ránou přes nadloktí ji připomenu, že jsem stále tady.

Nepřestává plakat, ale lehá si zpátky na lavici.

„Pane… já, já se moc omlouvám... prosím nepřidávejte mi, já už to nevydržím.“

„Teď lež, podle toho, jak se budeš dál chovat si rozmyslím, jak tě potrestám“

Spustí další vlnu vzlykotu, ale už zase drží poměrně pěkně. Pečlivě volím rány abych postupně sloupal všechen vosk a všimnu si dalšího místa kde se mi povedlo malinko natrhnout kůži. Je to nádherný pohled, ale vosk už mi pomalu dochází, a tak přemýšlím, jak to celé ještě o něco protáhnout. Pečlivě si její zadeček prohlížím a zkoumám kde je ještě místečko které jsem vynechal. V tom dostávám dokonalý nápad, vosk jí zatekl i mezi půlky, a i to je součástí zadečku, takže i přes dodržení všeho co jsem jí slíbil jí zařídím velice krušní chvilky ještě předtím, než přejdu k další části jejího trestu.

„Na kolena, hlavu na lavici, pořádně vystrč zadek a roztáhni si půlky, máš tam vosk, co musí pryč.“  Asi jsem vložil do svého hlasu příliš mnoho nadšení z tohoto geniálního plánu, protože se rozplakala snad ještě usedavěji než předtím a rozkaz si splnila s velkou dávkou neochoty. Najednou jsem zjistil že už notnou chvílí na ni zírám, a tak jsem se pomalu pustil do díla. Rány byly dle mého názoru jen takové drobné polechtání, ale jak už začínala být ke konci se silami, tak to stejně nevydržela a po pár takových pohlazeních půlky stáhla k sobě co to šlo, a ještě se kryla rukama. Už sem tech jejích neposedných rukou začínal mít plné zuby. Musel jsem ji opět připomenout, že tady stále jsem a rozhodně ještě nekončíme. Nakonec se přece jen vrátila do určené pozice a já mohl zase chvíli pokračovat. Zbytek vosku jsem zvládl odstranit bez dalších problémů a pak jsem ji pomohl na nohy. Třísla se a trvalo alespoň 5 minut, než se vůbec uklidnila na tolik aby mě zvládla vnímat. Byl na ni nádherný pohled, uplakané roztřesené nádherné stvoření s teď už obrovským strachem v očích.

„Dáme se chvíli pauzu, dones něco na pití jak pro mě, tak i pro sebe a taky nějaký cukr.“

„Děkuji pane“ vysoukala přidušeně a opatrně šla do kuchyně. Viděl jsem, jak jí bolí každý sebemenší pohyb a těšil jsem se až bude pokračování.

Pohlídal jsem ji, aby se pořádně napila a snědla alespoň 4 kolečka hroznový cukru a mezi tím jsem se rozmýšlel co vymyslím za další trest. Díky pauze posbírala síly a mohl jsem v klidu pokračovat.

„Určitě si mi chtěla něco povědět“

„Ano pane, dvakrát jsem porušila určenou pozici a za to si zasloužím další trest. Jen prosím už, už mě nebijte přes stejná místa“ Už jsem ji chtěl pochválit, jak pěkně začala, ale jak začala zase natahovat, měl jsem chuť jí to přičíst k dalšímu trestu. Takhle si to pokazit na závěr a zklamat mě.

„Přestaň fňukat. Jestli si nechceš přidat další rány přes prsa nebo kundu, tak mi teď pěkně znovu nahlásíš prohřešek a vymyslíš adekvátní trest.“

Párkrát se zhluboka nadechla a spustila: „Pane, dvakrát jsem porušila předepsanou pozici a musel jste mě napomenout abych se vrátila zpět. Proto prosím o deset ran rákoskou zezadu přes stehna a deset ran přes záda.“ Musel jsem se na ni usmát, řekla to pěkně a jistě, tak jak se mi to líbí, ale byla k sobě mírnější, než bych si představoval.

„Myslíš, že tohle stačí za to, že si nejen porušila pozici, ale odmítla si se vrátit zpět a zdržovala si? Dám ti ještě jednu možnost a pak ti vymyslím trest sám, a ještě ti přidám za to, že se snažíš si to zlehčit.“ Zůstala na mě vyděšeně koukat a bylo vidět, jak horlivě přemýšlí.

„A a … kdybych pane dostala těch deset přes vnitřní stehna a přes záda dvacet?“ už to nebylo rozhodně tak sebejisté a bylo vidět že je v ní malá dušička.

„Dobře, s dvaceti přes záda souhlasím, ale dostaneš deset přes každé stehno.“

S úsměvem jsem ukázal na stůl a kochal se jejím strachem, když pochopila, že jí ještě čeká 20 přes kundu. Poslušně si lehla na záda na stůl, zvedla nohy a chytila si je rukama.

„Když už ses tak pěkně nachystala tak takhle vydržíš deset bez hnutí a pak tě přivážu.“

Bylo vidět, jak se jí ulevilo, že nebude muset vydržet takhle celých 20, asi jsem na ni moc mírný, nevadí, ona stejně udělá chybu i tak.

První ránu zvládla docela dobře, ale už u druhé se jí začaly třepat nohy a po třetí už je dala na chvíli k sobě. Sice je hned zase vrátila, jak patří, ale stále jsem měl velkou chuť jí trápit dál, a tak jsem ji to nechtěl prominout. Jakmile jí to bude trvat chvilku dýl, tak jí to připomenu. Tvářil jsem se u toho dumání dostatečně zle, aby pochopila a další tři rány byla schopná vydržet. Sedmou už ale zase nezvládla ale opravila se téměř okamžitě. Tak jsem další ránu pečlivě zamířil a dal do ní větší sílu a bylo to. Stehna k sobě, a dokonce si kundu zakryla rukou, a ještě do toho vykřikla, jak kdyby ji na nože brali. Byl jsem spokojený tahle rána přes poštěváka se mi povedla pěkně.

„Doteď jsem ti to toleroval, ale tohle si přehnala.“ Jak mě slyšela, okamžitě se vrátila.

„Prosíím pane, omlouvám se … já už to nevydržím…“

„Tohle jsem neslyšel, znovu“

„Pane … já … se … omlouvám … neumím se chovat … prosím já se polepším …“

rána přes vnitřní stehno jí probrala tak že to zkusila znovu.

„Pane za to že se neumím chovat dostanu rány navíc“ s tímhle už jsem byl spokojený, a protože další dvě dobře mířené rány zvládla jen s rychlým cuknutím stehen a téměř okamžitě se vracela, rozhodl jsem se to řešit až nakonec.

Přivázal jsem ji ruce i nohy za hlavu, a ještě v pase k desce stolu. Ty další rány jsem si chtěl opravdu užít a věděl jsem že by mi nejspíš i chtěla utéct.

A měl jsem pravdu, dvě rány přes klitoris a vypadala že si brzy vyřve hlasivky. Další rány byly silnější ale už jsem tolik nemířil. Užíval jsem si, jak se snaží svíjet a popruhy jí nedovolí pohnout se ani o píď. Byl to nádherný pohled, vystrčená kundička a jen pro mě, jen si bouchnout. Tak jsem se zasnil že jsem málem zapomněl počítat a najednou tu byla poslední rána a bylo mi líto přestávat.

Ona už jen plakala a snažila se popadnou dech. Očividně nesdílela moje nadšení z této části trestu.

„Tak povídej“

„Pane, protože se neumím chovat prosím o přidání dalších deseti ran přes záda a po pěti přes každé stehno“ Tím mě překvapila, byl jsem spokojený, tak jsem to tak nechal. A když už jí mám takhle pěkně přivázanou tak začnu s těmi stehny. Vybral jsem si silnou, asi metrovou rákosku a dal se do díla. Postupoval jsem pěkně jednu vedle druhé a nenechával ji žádné pauzy. Vypadala, že každou chvíli zešílí, ale než se nadála, už jsem přecházel na druhé stehno. Před dalším pokračováním ji budu muset dát pauzu, opět jsem cítil že to dlouho nevydržím. Honem jsem vysázel všechny rány přes druhé stehno. Odvázal ji nohy, a tak jak ležela přivázaná na stole jsem si ji vzal. Chytil jsem ji za zmučená prsa a přirážel, muselo ji to neuvěřitelně bolet. Skoro vypadala, jak kdyby raději dostala další výprask než tohle. Ten pohled byl naprosto úžasný, pod rukama jsem cítil naběhlá jelita na jejích ňadrech a užíval si každou vteřinu tohoto momentu. Pro mě bohužel, pro ni bohudík, jsem to nevydržel moc dlouho začal ji plnit semenem. Jak jsem vytahoval penis, otřel jsem si ho o její zmučenou kundičku a ona sebou začala cukat, jak kdybych ji napojil na elektrický proud. Rozplakala se snad ještě víc než předtím a prosila mě ať už ji nebiju.

Pomalu sem ji odvázal a pomohl ji vstát. Vypadala tak zuboženě že ve mně téměř probudila soucit, ale jen téměř. Postavil jsem ji doprostřed místnosti a navedl ruce za hlavu. Chvíli jsem přemýšlel, jestli zůstat u rákosky, nebo zvolit něco jiného, ať to není pořád tak jednotvárné. Nakonec jsem se rozhodl. Došel jsem si pro krátký bič a ukázal jí ho. Málem se přede mnou zhroutila na zem. Věděl jsem že 30 ran tímhle bude hodně drsných a ona to věděla taky, jenže já se na to náramně těšil. Takové krásné zakončení celé té nádherné záležitosti.

„Pane prosím mohl byste mě přivázat? Já tohle ve stoje nevydržím.“ Chtěl jsem si to užít, a ne ji pořád sbírat ze země, tak jsem souhlasil a přivázal ji ruce ke skobě ve stropě. Po chvíli uvažování jsem ji i zajistil nohy do ok v podlaze, aby se nemohla otáčet. Přece jen její ňadra jsem zbožňoval a nechtěl jsem ji je rozsekat, když by uhýbala.

Začal jsem ji pomalu systematicky sázet rány, mezi každou jsem ji dopřával čas na vydýchání a sobě na vychutnávání si posledních minut. Už asi po páté ráně jen soustavně plakala a neměla ani sílu vzdorovat. Pomalu jsem se propracovával k dalším ranám. Konečně jsem ji dostal na pokraj sil, kde jsem ji chtěl mít. Takhle byla nádherná, zmučené tělíčko visící v poutech, uplakaná. Opět jsem se zabral do vlastních úvah až jsem úplně zapomněl počítat rány. S hrůzou mi došlo že vůbec nevím, kolik jich skutečně dostala. Přestal jsem, prohlédl jsem si její záda a zhodnotil, že i když jich 30 nebylo tak jí to asi odpustím. Tak to byl nádherný pohled.

Odvázal jsem ji a pomohl ji udržet se na nohou. Postavil jsem ji ke zdi, aby se měla o co opřít a donesl jsem jí zásobu cukru a spoustu vody, pila, jak kdyby byla týden bez vody až se málem zakuckala. Dal jsem ji spoustu cukru ona ho pomalu ujídala, a ještě zapíjela vodou. Pomalinku se probírala z toho nejhoršího a začínala se usmívat. Pořád vypadala zmučeně, vyčerpaně a vystrašeně, ale prosvítal pod tím ten pocit štěstí, který jsem ji mohl dát jen takhle. Odložil jsem sklenici, opatrně ji vzal do náruče a odnášel ji do postele. Objala mě kolem krku a položila si hlavu na rameno. Opatrně jsem ji uložil, políbil na čelo a spokojeně si ji prohlížel. Byla nádherná se všemi těmi barvami, kterými jí hrálo celé tělíčko a taky s tím úsměvem, který se jí vykouzlil na rtech a zářícíma očima.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář